Náhled do „mé kuchařky“, JAK FOTÍM BASKETBAL. Tentokrát se více zaměřím na focení basketbalových či jiných indoorových sportů nižších úrovní, které se obvykle odehrávají v tělocvičnách a halách, kde bývá opravdu, ale opravdu málo světla.
Výhoda je to, že v drtivé většině se bez problémů dostanete opravdu blízko = do foto kontaktu se samotným děním. Na velkých akcích, na nejvyšších úrovních potřebujete většinou foto akreditaci nebo povolení od někoho z klubu, od pořadatelů utkání, turnaje apod, abyste se vůbec dostali blíže k centru dění.
Bohužel tímto výhody končí. Jedná se o jednu z nejtěžších foto disciplín, kde nastává jedna z nejhorších kombinací = rychlý sport a opravdu málo přítomného světla v tělocvičnách, halách, sokolovnách … A pro slušnější výsledky je to i celkem náročné na foto techniku, kde se bez zrcadlovky asi neobejdeme.
Níže se rozepíšu o „kompromisu“, abyste nemuseli utrácet desítky tisíc za „rychlá profi skla“ typu 70-200/2.8, 24-70/2.8, 17-35/2.8 apod., kde dokonce i světelnost těchto profi zoomů 2.8 může být málo!
Základem je pevný světelný objektiv, nebát se vyšších citlivostí ISO. Čas hraniční 1/400, lépe spíše 1/500 i kratší pro zmrazení dynamického pohybu. Tou nejlevnější variantou je koupit bazarovou 50/1.8, která dle typu a stáří Vás vyjde na cca 2 – 5tis. Kč.
Jaký fotoaparát? Pro nižší šum při vyšších citlivostech ISO a citlivější AF systém doporučuji starší „full frame zrcadlovku“. Např. Nikon D700, bazarová se pohybuje běžně i okolo 12tis. Kč, popř. lépe Nikon D750 s bazar. cenou okolo 25tis. Kč (posl. aktual. 3/2019). Nikon D800/D810 mají díky vysokému rozlišení snímače 36MPx pro běžného uživatele zbytečně velké "datově objemné fotky" a pro rychlejší zpracování RAW je potřeba i výkonnějšího počítače. Nikon D600/D610 mají "slepé AF" za špatných světelných podmínek.
O tom, že má Nikon D700 pro mnohé rozlišení snímače „jen 12MPx“ se raději nebudu dlouze rozepisovat a mělo by to být to poslední, co by většina z Vás měla řešit. Z „12ti megapixelového Nikon D90“, se kterou jsem mimo jiné také kdysi začínal fotit basketbal, kolegyně fotografka vytiskla snímek pro výstavu v nadživotní velikosti 2 x 1,4m = metru!!! (více zde). Kdo z Vás někdy něco takového si vytiskne? :)
Samozřejmě není problém v kombinaci se světelným objektivem použít jakoukoli starší či novější zrcadlovku nižší nebo střední třídy (Nikon řady D5XX, D5XX, D7XX). Úspěšnost dobře zaostřených fotek bude nižší, šumu více ..., ale o tom až níže v nastavení.
Kompakty nebo v současnosti nejpoužívanější mobily na indoor sport nedoporučuji. Snad vyjma focení statických scén nebo nouzové použití kompaktů s většími snímači a se světelnějším objektivem. Výsledky nebudou nijak ohromující. Také je důležité, aby fotoaparát dovoloval manuální nastavení (možnost ovládat clonu, čas, citlivost).
Já nejčastěji používám kombinaci dvou pevných starších světelných skel. Jedno širší 35/2.0D a druhé kratší tele 85/1.8D. Vše nasazené na Nikon D750 (do roku 2017 Nikon D700), která má i na mnou nejčastěji používané vyšší ISO 1600 – 4000 relativně nízké množství šumu. V halách, ve kterých se odehrávají nejvyšší soutěže nebo mezistátní utkání, je přeci jen více světla. Tam nejčastěji používám např. starší verze zoomů Nikon 24-70/2.8 AF-S a Nikon 70-200/2.8 VR (do roku 2017 - dvojprstenec Nikon 80-200/2.8D ED, Nikon 18-35/3.5 - 4.5D IF-ED). Vše jsem sehnal bazarové a většina průvodních fotek je pořízena ještě Nikon D700 a 10-20 let starými skly.
Nastavení:
Nastavení režimu. Nejčastěji fotím v plně manuálním režimu (M) = clonu, čas, ISO mám plně pod kontrolou. Hlavním důvodem je většinou rovnoměrné a stálé indoor osvětlení. Někdy bývají např. rohy hal tmavší než střed = drobně upravím jeden z parametrů. Pokud se v tělocvičně/hale vyskytují proměnlivé světelné podmínky, fotím na manuální režim s funkcí Auto ISO, popř. na některé situace používám režim s prioritou clony (A). V roce 2018 po pořízení Nikon D750 jsem se naučil používat funkcí U1/U2. Do tzv. bankovního systému U1/U2 si uložíte dvě různá nastavení. Např. do U1 pro více statické snímky (není potřeba tak rychlý čas, nižší ISO ..), do U2 pak uložíte nastavení pro zmrazení dynamických scén. Posléze dle situace na place můžete lehkým pootočením režimového voliče velmi snadno ve vteřině změnit nastavení fotoaparátu.
Vyvážení bílé. V tělocvičnách vyvažuji bílou „podle neutrální plochy“. U Nikonu se to jmenuje PRE. Podržím chvíli tlačítko WB, dokud nezačne na displeji blikat PRE. Během blikajícího PRE vyfotím např. jakoukoli bílou plochu (stěna, bílou reklamu, bílý dres hráče, papír apod), na kterou dopadá stejné světlo jako na fotografovanou scénu. Následně vyfotím zkušební snímek, který si zkontroluji na displeji zrcadlovky, zdali mi nastavení vyhovuje, popř. celý proces zopakuji. Často také používám automatické vyvážení bílé a především při focení do RAWu můžete vyvážení bílé dodatečně upravit v počítači bez ztráty kvality.
Ostření. Při akci používám „průběžné (kontinuální) ostření“, u Nikonu ozn. AF-C. U některých statických momentů používám někdy i jednosnímkové zaostření AF-S (One Shot). U zrcadlovek nižších tříd bývá nižší úspěšnost přesného zaostření horší díky méně citlivému AF čipu. Záleží i na použitém objektivu, spolupráci tělo+objektiv i na množství světla na scéně. To vše má vliv na přesnost a rychlost ostření. Pokud máte k dispozici více ostřících bodů, tak nejspolehlivější jsou ty „křížové“. Nejlepší výsledky obvykle dosáhnete se středovým ostřícím bodem. Posléze fotku doladíte ořezem. Já při předvídání akce občas přepínám na v 1/3 levý nebo pravý křížový ostřící bod. Bohužel právě v rychlosti, přesnosti a úspěšnosti ostření je největší rozdíl mezi profi a amatérskými zrcadlovkami + objektivy.
Clona. V extrémních případech, kdy je opravdu málo světla, mám zcela odcloněno dle toho, co světelné sklo dovolí => 1.4 nebo 1.8. Při tzv. „plné díře“ se ve snímcích mohou objevit některé optické vady objektivu (neostrost, aberace, nižší kontrast apod). Někdy např. u „krátkého tele“ 85/1.8 se zacloněním 1.8 – 2.0 + malé vzdálenosti foceného objektu od Vás je hloubka ostrosti velmi malá. Proto z výše uvedených důvodů se moje nastavení clony nejčastěji pohybuje v rozmezí f 2.2 – 2.5. Samozřejmě při focení v lepších světelných podmínkách lze přiclonit více i použít světelné a univerzálnější zoomy.
Čas. Pro „zmrazení pohybu“ mám hraniční vyzkoušený 1/400! A to spíše v nižších soutěžích, kde nebývá pohyb hráčů až tolik dynamický a rychlý :). I tak hrozí v určitém procentu snímků pohybová neostrost. Lépe nebo spíše vždy doporučuji 1/500 a kratší. Někdy lze úmyslně delšími časy vytvořit kreativní fotografie např. technikou panning (česky švenkování).
ISO. Mnoho fotografů se bojí vyšších citlivostí ze strachu velkého množství šumu ve fotografiích. Já mnohdy fotím na ISO 6400 a FF snímač si s tím celkem slušně poradí. U menších APS-C snímačů bych se nebál jít do ISO4000. Celkově má každý nastavenou hranici vnímání šumu jinak. Co je pro někoho ještě snesitelné, tak pro jiné už total ne. Můj názor je ten, že vždy je lepší mít více šumu ve fotografii, než mít pohybovou neostrost! Raději nastavím ISO vyšší, abych mohl zvolit kratší čas, který mi zmrazí pohyb. Nejčastěji se pohybuji od ISO 1600 – 4000. V postprodukci fotografie nijak neodšumuji. Dost toho zmizí při zmenšení rozlišení fotografií pro většinou online použití. Při použití ISO 4000 a víc někdy fotky převádím do černobílé a přítomný šum dodá fotce …
Blesk nepoužívám! Blesk „zabije světelnou scénu“. Také je nemyslitelné, aby především ve vyšších soutěžích někdo blýskal hráčům přímo do očí!!! V opravdu nižších soutěžích, v menších tělocvičnách jsem se pokoušel fotit bleskem odrazem. Odrazem o bílý strop, bílé stěny i s použitím barevných filtrů, abych měl teplotu blesku alespoň trochu sladěnou s teplotou osvětlení v dané tělocvičně. Výsledky nic moc. Je možné si bleskem přisvítit dálkově např. ze stropu. Mno o této možnosti lze uvažovat snad jen v pražské hale na Královce, kde se hrají i euroligová či mezistátní utkání. Tam je přístup k podhledu stropu a lze instalovat např. dálkově ovládaný fotoaparát pro zajímavý horní pohled snímků, tak i dálkově odpalovaná záblesková světla.
Odkud fotit? Při použití širších ohnisek (17 – 35) je vhodné místo za koncovou čárou pod košem. Nižší soutěže se hrají v tělocvičnách, kde za koncovými čarami není mnoho místa a hráči často po soubojích naráží až do stěn. Proto nejvhodnější místo bývá okolo rohů nebo dále od koše za koncovými lajnami za použití o něco delších ohnisek objektivů (50 - 200mm). Samozřejmě se snažte najít i další neobvyklé úhly pohledů.
Úpravy fotografií. Sportovní fotografie je určitým typem reportážní fotografie. Měla by zachycovat skutečnost jako takovou. Žádné úpravy, které by ji pozměňovaly, nejsou povoleny. Samozřejmě je rozdíl, zdali je fotografie určená pro publikování v médiích nebo ji zveřejňujete jen na soc. sítích, svém webu apod. Již mnoho let používám starší verzi Zoner Photo Studio 17, který je pro mě plně dostačující pro reportážní fotky. Mé úpravy z 98% => 1) Editor: ořez, vyvážení bílé, pár "expozičních šoupátek", někdy jemně filtr/preset či převod do černobílé. 2) Správce: Hromadný resize popř. hromadně logo do fotky. Je to pro mě velmi rychlé a i na PC hardware nenáročné. Pro složitější např. lokální úpravy, práce s vrstvami je vhodnější jejich nejnovější verze Zoner Photo Studio X. Vždy se ale snažím se z místa focení odnést max hotovou fotku, abych měl následně co nejméně práce v počítači.
Pokud jste dočetli až sem, tak Vás focení sportu asi opravdu baví :). Snažil jsem se sepsat základní nastavení a tipy, „Jak fotit basketbal“. Celá problematika je ještě hlubší, zdaleka ne vše jsem tu popsal a sám se stále novému učím.
Obdobně se fotí i další halové sporty jako např. házená, florbal, sálová kopaná, volejbal apod. Snažte se vždy daný sport poznat! Dokážete pak spoustu situací předvídat.
Také zkoušejte různé druhy pohledů, různá ohniska, různá nastavení, experimentujte, buďte odlišní od ostatních!